igelit.net - oficiální stránky

Říkáme tomu igelitka

ŘÍKÁME TOMU IGELITKA

Název "igelit" je v hovorovém jazyce běžně používán pro všechny druhy materiálů, z nichž jsou plastové sáčky vyráběny, ale z odborného hlediska se jedná o nesprávně užívaný termín. Je to označení pro jakoukoliv plastovou fólii, například z nízkohustotního polyethylenu nebo polypropylenu. 

Osud igelitky může být velmi zajímavý – začíná třeba u ropných vrtů v Asii a končí v žaludcích mrtvých ptáků u australských břehů.

Dříve, než nastíníme další, měli bychom ujasnit názvosloví. Už v úvodu jsme použili označení "igelitka" namísto sousloví "plastový sáček". Pokud totiž máte na mysli plastové pytlíky obecně a nikoli žádný konkrétní druh, je obecné označení "plastový pytlík" vhodnější.

Jak se můžete dočíst, termín „igelit“ původně označoval fólie vyrobené z měkčeného PVC (Ty se již v současné době k výrobě sáčků nepoužívaj).– z měkčeného PVC se dnes vyrábí především podlahoviny a izolační fólie. Pokud bychom tedy měli správně pojmenovávat materiály, z kterých se plastové sáčky vyrábějí, museli bychom užívat termíny polyethylenové folie (LDPE a HDPE) a polypropylenové folie. Mohly bychom tedy mluvit o POLYETHYLENCE? :)  

V roce 1933 pánové Reginald Gibson a Eric Fawcett provedli experiment, kdy nechali reagovat ethylen s benzaldehydem při extrémních tlacích až 2000 atmosfér a teplotě až 400°C. Vznikl tak polyethylen, který bylo možno tavit a vytahovat do vláken. Tento nízkohustotní polyethylen měl zajímavé zpracovatelské a elektrické vlastnosti a firmou ICI byl v roce 1936 patentován pod obchodním názvem Polythene. Mezi jeho charakteristiky patřily výborné izolační vlastnosti, pro které se používal při výrobě radarů, kabelů ponorek atp. Extrémní výrobní podmínky a náklady však omezovaly plné využití polymerů polyethylenové řady. Teprve s rozvojem nových, zdokonalených výrobních postupů za pomocí katalyzátorů došlo k dramatickému růstu výroby polyetylenových a jiných polyolefinových polymerů. Široká řada výrobků, obzvláště obalové fólie a obaly z PE, ovlivnila téměř všechny aspekty moderního života.

Dnes jsou tak materiály, zejména fólie, vyrobené z polyetylénu (PE), hojně využívány v mnoha oblastech lidské činnosti. Většina z vás tyto fólie zná jako průhledný přilnavý obal, který uchová potraviny déle čerstvé. Používá se však zejména ke svazování zboží na paletách a k jeho ochraně před povětrnostními vlivy, poškozením či ztrátám při přepravě.

Folií se vyrábí více druhů, například: Průtažná (stretch) fólie, teplem smrštitelná, bublinková, antikorozní, termoizolační, nebo třeba bariérová třívrstvá fólie.

Z ČEHO A JAK SE VYRÁBĚJÍ?

Plastové sáčky se vyrábějí v několika druzích - z několika různých materiálů. Podle Jiřiny Zemanové z firmy Pemar se plastové sáčky vyrábějí buď z nízkohustotního polyethylenu (zkratka LDPE, na obalech značeno také číslem 4 v trojúhelníku), nebo z vysokohustotního polyethylenu (zkratka HDPE, na obalech značeno také číslem 2 v trojúhelníku), nebo z polypropylenu (zkratka PP, na obalech značeno také číslem 5 v trojúhelníku) či také kombibací těchto materiálů. (O značení materiálů obalů více viz "Co znamenají čísla v trojúhelnících na obalech"?) Více v podmenu SYMBOLY.

Plastové sáčky jsou vyráběny ze 100 % ropného derivátu za příměsi ethylenu s různým bodem tavení,“ popisuje výrobní postup Jiřina Zemanová. Ze surovin se nejprve vyrobí granulát a z granulátu se pak vyfoukne hadice nebo polohadice. Polypropylenové hadice se mohou vyrábět i tažením. Z hadice či polohadice se potom sváří sáčky, pytle, tašky, atp. Velký podíl na trhu tvoří sáčky dovezené z Asie. Je tomu tak prý proto, že hotový výrobek dovezený z Asie je levnější, nežli samotná surovina vyrobená v Evropě.

FAKTA

Na začátek několik pravd o igelitových taškách, které mluví sami za sebe:

> Jen v roce 2009 byly v České republice rozdány zdarma zhruba 3 miliardy plastových tašek, což představuje asi 1 000 tun plastu. Z tohoto objemu je pouze malé procento igelitových tašek recyklováno, zbytek skončí na skládkách. Zajímavé je, že na výrobu igelitek se jen v USA spotřebuje 11 milionů barelů ropy k výrobě igelitek – a to v době, kdy kolem obchází strašák ropného zlomu.

> Doby, kdy jsme dostávali igelitky v obchodech zdarma, jsou naštěstí již pryč. Řada obchodníků si totiž spočítala náklady na jejich výrobu a přistoupila k jejich zpoplatnění. Po tomto kroku tak například v prodejnách Albert klesla spotřeba plastových tašek o polovinu.

> V některých obchodech nabízejí zákazníkům kvalitní tašky pro více použití. Jinde mají na výběr mezi papírovými a plastovými taškami, které často bývají vyrobeny i z rozložitelného materiálu.

> Jen v prodejnách Albert a Hypernova se ročně rozdá zdarma 60 milionů igelitových tašek. Na každého Čecha včetně kojenců jich připadá šest. Denně jich od pokladen těchto dvou obchodů zmizí 164 tisíc. Řetězec Ahold, který prodejny provozuje, přitom tašky nerozdává zdaleka u všech pokladen. Zřejmě ještě více si jich zákazníci rozeberou v konkurenčním Tesku. To však údaje tají.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/

TAŠKY ROZLOŽITELNÉ

V obchodních řetězcích se stále častěji setkáváme s taškami vyrobenými z rozložitelného plastu. Této vlastnosti může být dosaženo přidáváním upraveného kukuřičného škrobu k ropným složkám, což pouze zkrátí dobu rozpadu materiálu, nebo jsou tašky vyráběny přímo z kyseliny polymléčné získané ze škrobu. Tašky vyrobené čistě z přírodních materiálů mají tu výhodu, že je lze bez problémů i kompostovat :)

Zdroje: http://www.nazeleno.cz/

 

Krátký film režiséra Ramina Bahraniho je netradičním vyprávěním o dlouhé životní pouti plastového sáčku, začínající jeho zakoupením v samoobsluze. Role vypravěče se zhostil německý herec a režisér Werner Herzog.
Poznámka: “Vír” neboli Pacific Trash Vortex či Great Pacific Garbage Patch, je rozsáhlá oblast v severní části Tichého oceánu, ve které se působením mořských proudů hromadí plastový a jiný odpad z celého severního Pacifiku, resp. koncentrace odpadu ve vodě je tam výrazně vyšší než ve zbytku oceánu, se všemi důsledky pro mořské živočichy a ekosystém. Odhady velikosti této oblasti se velmi liší (v závislosti na použité hranici pro určení zvýšené koncentrace odpadků) a obvykle se pohybují v rozmezí od oblasti velikosti státu Texas až po oblast větší než je rozloha Spojených států.

ŽIVOT IGELITOVÉ TAŠKY V KOSTCE

„Život igelitky“ - příběh naší dobře známé nákupní tašky, od jejího zrození, zakoupení, použitípřes použití až po zrecyklování.

zivot-igelitky

< stiskem zapni >

ŽIVOT IGELITKY  -  ROPA  -  VYUŽITÍ A ZPRACOVÁNÍ  -  CHEMIE A STROJE  -  DISTRIBUCE  -  OBCHOD  -  ZÁKAZNÍK  -  SKLÁDKA/RECYKLACE  -  NEBEZPEČÍ  -  ZEMĚ

VÍTE ŽE?

• i uprostřed Pacifiku i Atlantiku jsou místa, kde umělohmotný odpad  převažuje hmotnostně několikanásobně množství planktonu? Jsou to jakési plovoucí ostrovy odpadu, které jsou naneštěstí potopené necelý metr pod mořskou hladinou, takže nejsou satelity pozorovatelné.

• Igelitky nejsou šetrné k přírodě. Jen velmi málo igelitových tašek je recyklováno, zbytek končí na skládkách, kde se rozkládá desítky až stovky let.

• igelitky, které běžně známe se v přírodě samovolně rozkládají desítky let? 

• ročně tašky zabijí odhadem milion ptáků. Více jak 90 procent igelitek končí ve spalovně nebo na skládce, kde k nim pak mají ptáci jak jinak než volný přístup. Zobali vrabci zobali, igelitové obali, až jich měli ku poměru lidskému tělu v žaludku 2 Kg.

• podle odhadů ministerstva životního prostředí Češi každý rok spotřebují až tři miliardy igelitek, což zhruba je devět tisíc tun plastu. A i proto igelitky zdarma v obchodech končí. 

• Dlouhá životnost není jediný problém igelitové tašky! Její rozložení trvá v přírodě desítky až stovky let. 

• Podle studie, kterou si nedávno nechala zpracovat Evropská komise, by sice celoevropský zákaz výroby a používání plastových tašek a sáčků životnímu prostředí výrazně ulehčil, zároveň by ale zřejmě představoval nezákonné narušení vnitřního trhu EU. (zdroj http://www.euractiv.cz/)